Proslov u rozsvěcování vánočního stromu a také úvodník zpravodaje prosinec 2007:
Vážení přátelé,
doba Adventu a Vánoc je časem, kdy příroda bývá skoupá na světlo. Dne neúprosně ubývá, večery se prodlužují, aktivity člověka jsou tlumeny nedostatkem slunečního svitu. Pozdní rozednívání a brzké smrákání ohraničuje den. V tomto čase dlouhých večerů a nocí je člověk otevřenější ke vnímání světla . Zapalujeme, zdánlivě nepotřebně, světla svící, rádi posedíme u krbů. Světlo plamene má schopnost měnit atmosféru našich domovů.
Dalším světlem Vánoc je bezesporu světlo hvězd. Vždyť za hvězdou kráčeli mudrcové, aby se poklonili právě narozenému Králi. I štědrovečerní večeře v našem kraji začíná až poté, co vyjdou první tři hvězdy.
My jsme se dnes , možná trochu opožděně, sešli, abychom na závěr tradiční a hodnotné vánoční výstavy v naší sokolovně rozsvítili obecní vánoční strom.
Světlo vánočního stromečku nemůžeme opomenout. Dnes neodmyslitelně k Vánocům patří a jen stěží si představíme, že ještě v 17. století u nás v kraji zřejmě žádný stromeček nebyl o Vánocích svíčkami ozdoben.
Světlo je nádherný dar. Je paradoxem, že zrovna za tmy jej vnímáme nejintenzivněji. Jako myslivec mohu říci, že za nádherných a kouzelných měsíčních nocí si člověk zahloubán sám do sebe všimne, jak se za těchto nocí „otevírají“ hlubiny nekonečna.
A začíná si uvědomovat, že on není středem tohoto světa, ač se to ještě před několika hodinami zdálo.......Smiřuje se s obrovským nekonečným vesmírem – a člověk pookřívá, vrací se domů natěšený, spokojený a tak zvláštně vyrovnaný.
Pouze za noci vidíme na obloze hvězdy, které jsme ve dne, zaslepeni světlem, neviděli. Právě tma a vzdálené „malé“ hvězdy nám prohlubují prostor vesmíru a dávají možnost vnímat jeho hloubku. Příliš světla zaslepuje zrak.
Vidět hvězdy ve vesmíru - světlo ve tmě, přináší výjimečný zážitek. Doba Vánoc je dobou nazírání světla ve tmě. Doba Vánoc je dobou výjimečných zážitků.
Říká se také, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Ano, je tomu tak - co to však znamená? Je to doba, kdy si dospělí vzájemně projevují více lásky, kdy ji více dávají najevo a nestydí se za ni. Je to také velká příležitost k odpuštění a k usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem. Víme, že není prospěšné, když nad naším hněvem „zapadá slunce“. To platí sice obecně a každodenně, ale o Vánocích to má svůj zvláštní význam.
Vážení spoluobčané,
přimlouvám se za to, abychom tento předvánoční čas využili k takové malé rekapitulaci toho dění kolem nás a ještě napravili, co napravit jde tak, abychom byli spokojeni, především sami se sebou, abychom se dokázali radovat i z maličkostí, abychom dokázali dávat, abychom si vážili druhého, prostě abychom zůstali lidmi.
S přibývajícím věkem se stále více kloním k myšlence, že kromě předvánočního úklidu v domácnosti je nezbytné udělat si předvánoční chvilku pro sebe a udělat si pořádek také ve vlastní duši – ono přeci jenom kolem sebe stále ještě vidíme dost sobeckosti, závisti a nenávisti.
Jsme v období, kdy vymýšlíme dárky pro své blízké a často jsme bezradní. Prosím , jenom připomínám, že každý může své nejbližší obdarovat těmi nejkrásnějšími dárky – porozuměním, pochopením, vlídným slovem, pokorou,láskyplným jednáním a určitě nám bude dobře. Že je to samozřejmé … Nevěřte …
A proto zkusme to …