Obsah stránky

Upravený úvodník I (ze Zpravodaje....)

Z nemocničního pobytu mám tři nové poznatky :
V Blansku v nemocnici jsem se šoural po chodbě zahleděn sám do sebe. Najednou slyším hlas – pane, prosím, nemohl byste mně to zapnout – drobná, „vetchá“ babička natahovala ke mně ruku, na které měla „zlaté hodinky“ Bylo vidět, že je zřejmě velmi málo nosila, nádherně se leskly. A bylo zřejmé, že ji k nim váže nějaká nádherná vzpomínka. Při zapínání jsem si všiml – ta ruka něco zažila, ta pracovala. A najednou člověk je rád, že má nějakou minulost, že je rád, že má na co vzpomínat. Někteří lidé příliš často používají slovíčko "kdyby". "Kdybych já to tenkrát věděl..." Často něčeho litujeme, ale co se stalo, to již nemůžeme vrátit. Slova jednou vyřčená už nemůžeme vzít nazpátek, nemůžeme obrátit chod svého života. Můžeme se však rozhodnout, že dnes bude všechno jinak. Litovat něčeho příliš dlouho je plýtvání časem a energií. Někde jsem četl a poznamenal si : "Oči máme umístěny proto vpředu, že je daleko důležitější dívat se dopředu než dozadu."
Nemocnice Bohunice – starší pán v cca 10.00 hod. propuštěn z nemocnice. Na dotaz sestry, zda-li potřebuje sanitku odpověděl, že ne, že si ho synové (nebo „známí“) odvezou. A tak začal telefonovat. Několik hovorů (určitě více jak pět) a na jeho tváři bylo vidět narůstající velké zklamání – nikdo nemůže – nejdříve v 15.00 hod. Bylo mi ho líto…
Nemocnice Blansko i Bohunice – jsou to dlouhé hodiny, člověk většinou nemůže ani slézt z postele, má veškerou péči, jídlo, pití (v Bohunicích i nesnesitelné teplo)
a přesto padne 14.00 a člověk se nedočkavě dívá směrem ke dveřím a těší se na známou tvář….
Někdy dříve jsem objevil nádherné věty kolumbijského básníka Gabriela Garciu Marqueze :
Vždycky existuje nějaké zítra a život nám dává další příležitost, abychom věci dělali tak, jak máme, ale v případě, že chybuji a zbude nám jen dnešek, chtěl bych ti říct, jak tě miluju a že na tebe nikdy nezapomenu. Zítřek si nepojistil nikdo, ani mladý, ani starý. Dnes to třeba může být poslední den, kdy vidíš ty, které miluješ. Proto už nečekej, udělej to dnes, protože nepřijde-li zítřek nikdy, budeš určitě litovat dne, kdy sis nenašel čas na úsměv, na objetí, na polibek a byl jsi příliš zaneprázdněný, abys jim splnil poslední přání. Drž si ty, které miluješ při sobě, pověz jim šeptem, jak moc je potřebuješ, miluj je a chovej se k nim dobře. Najdi si čas říct jim promiň, odpusť mi, prosím, děkuji a všechna slova lásky, která znáš.