Obsah stránky

Okurkové období

Uplynulý týden ( od 4.7. – 10.7.) byl „okurkový“ – byly dva státní svátky, většina pracovníků STEMDu i radnice měla dovolenou.
No a ty dva státní svátky : Den slovanských věrozvěstů a Den upálení Mistra J.Husa.
Oba jsou svým způsobem zajímavé a v podstatě náboženské. Nemohu se v tom úplně vyznat.

Den slovanských věrozvěstů.

Vzal jsem si na pomoc „WIKIPEDII“ – opsal jsem:

Svatí Konstantin (Cyril) a Metoděj, označováni někdy jednoduše jako Soluňští bratři, jsou známí jako Apoštolové Slovanů nebo také Slovanští věrozvěstové. V rámci své misie na Velké Moravě prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk (pro který Konstantin vytvořil písmo hlaholici). Papež Lev XIII. je v roce 1880 svatořečil, a roku 1981 je Jan Pavel II. prohlásil spolupatrony Evropy. Navíc jsou i hlavními patrony Moravy. V Česku se slaví svátek Cyrila a Metoděje 5. července,
Svatý Konstantin (řecky Κωνσταντίνος, Konstantinos), zvaný Filosof (827 v Soluni – 14. února 869 v Římě), mladší z obou bratrů, byl jedním z nejvýznamnějších učenců své doby, vynikajícím teologem, řečníkem a polyglotem. Působil jako profesor filosofie v Konstantinopolia úspěšně vedl několik zahraničních náboženskopolitických misí a mnoho teologických disputací. Několik let žil v klášteře společně se svým bratrem a v té době začíná také jejich společná činnost. Jako mnich však vstoupil do kláštera až krátce před svou smrtí v Římě, kde přijal řeholní jméno Cyril (řecky Κύριλλος, Kyrillos; latinsky Cyrillus), pod nímž je známější.
Svatý Metoděj (řecky Μεθόδιος, Methodios; latinsky Methodius) (813 v Soluni – 6. dubna 885 na Moravě), křestním jménem Michal, starší bratr Konstantina, byl zpočátku byzantským státním úředníkem, později mnichem v klášteře, kde přijal jméno Metoděj. Během společného pobytu v klášteře se stal patrně nejbližším spolupracovníkem svého bratra, se kterým se pak účastní zahraničních cest ve službách Byzance. Po Konstantinově smrti se ujal vedení velkomoravské misie a završil jejich společné dílo, které hájil až do své smrti. Jedním z jeho největších úspěchů bylo zřízení moravsko-panonské arcidiecéze, jejímž prvním arcibiskupem se stal.

Tolik „opis“.
Můj dodatek – slavíme svátek „slovanských bratří“ no a celá řada našich „politiků“ hledá „svoje“ či „naše“ předky v Keltech či Germánech. Oba „kněze“ v podstatě římskokatolická církev pronásledovala, staroslověnština byla jako bohoslužebný jazyk zakázána….. nějak tomu nerozumím.

Upálení mistra Jana Husa  (kněz, který chtěl reformovat katolickou církev…. ).

Jsou mu připisovány tyto věty (do vlastních řad církve):
Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí  (v podstatě za tyto a podobné věty  byl upálen…. )

V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků.

Můj dodatek - Mám známého – je to farář Náboženské obce Církve československé husitské v Blansku. Líbí se mi jako člověk. Je ženatý, má děti, má civilní zaměstnání….
Utkvěli mně v paměti úvodní věty této farnosti:
Jsme rádi, že jste zavítali na stránky naší farnosti. Co vám chceme nabídnout?
Jsme otevřeným společenstvím svobodných, zodpovědných a tolerantních lidí, kteří chtějí mít dobré vztahy k Bohu i lidem kolem sebe. Snažíme se přes svoji nedokonalost a nedostatky vytvářet dobré zázemí pro všechny, kdo stojí o hodnoty víry, naděje a lásky. Pravidla našeho jednání k Bohu i lidem: být svobodný a zodpovědný, mít úctu k druhým, jednat pravdivě a otevřeně, zkrátka být v životě v pohodě.
Zveme Vás k návštěvě u nás.

Byl jsem v dřevěném kostelíku několikrát. Cítím se tam dobře.