Úvodník na pokračování III.část
Zhasl jsem rádio a v duchu jsem se vrátil k dění v obci. Mám hroznou vlastnost – na některé události prostě nemohu zapomenout. Snažím se pochopit jiné názory, především ty hodně kritické. I tady si pomohu příběhem:
Mladý pár se přestěhoval a seznamoval se se sousedy. Příští ráno, když seděli u snídaně, podívala se mladá žena z okna a viděla sousedku, jak věší na šňůru prádlo.
„Pane bože, podívej, jak má to prádlo špinavé. Buďto neumí prát, anebo potřebuje nový prací prostředek.“ Její muž se podíval, ale neřekl na to ani slovo.
Pokaždé, když viděla žena sousedku věšet prádlo, pronesla stejný komentář.
O měsíc později, když se podívala z okna, zvolala: „Podívej, už se konečně naučila prát! Koukni, jak má najednou to prádlo čisté.“
Její muž řekl: „Ne, dnes jsem si trochu přivstal a umyl jsem to okno, u kterého sedíš.“
A takový je často život. Všechno, co vidíme na druhých, záleží na tom, jak čisté je okno, přes které se díváme na ty druhé. Než začneme někoho kritizovat, měli bychom nejdřív přezkoumat kvalitu toho, kdo kritiku vyslovuje.
Jak poučné…snad se snažím tímto řídit.
Faktem je, že stárnu. To, co jsem dříve dělal dvě hodiny a celou záležitost uzavřel bez dalšího přemýšlení, dnes dělám celý den a další tři dny přemýšlím, jestli ten můj „závěr“ je dobrý. Navíc začínám mít problémy se „čtrnáctkami“ (musím upřesnit, že to nejsou děvčata). Když mám jednání rady či zastupitelstva, či řeším nebo dodělávám věc, která má termín – tak chodím do práce kolem 6. hod. – no a leckdy v těch vyjmenovaných případech odcházím ve 20.00 či 21.00 hod. Přijdu domu, „vyčistím“ ledničku a padnu do postele…(já vím leckomu to připadá směšné, ale je třeba si vyzkoušet na vlastní kůži, že na každé jednání se musíte připravit, zasedání a většinu zpráv, ať v radě obce či na zastupitelstvu obce, si musíte poskládat, aby měla hlavu a patu - tedy alespoň si to myslím, že tomu tak je - a nakonec všechno musíte „odvykládat“ případně „dovysvětlovat“).