Včera bylo zasedání zastupitelstva obce. Mělo hladký průběh, to co bylo připraveno, bylo bez problémů odsouhlaseno. Po zasedání jsem sedl do auta – společně s Jaruškou – a projeli jsme dědinu. Chtěl jsem vidět LED svítidla u Zouharových 24, Grimových 84 a Koudelkových 75 – tam totiž nesvítila – a to i přes pětiletou záruku !?. On je Vojta  měnil. Světla svítila. Projeli jsme Marianín, les a zaparkovali ve dvoře. Tam jsme vedli poměrně dlouho „akademické“ řeči. Pravdou je, že jsem v poslední době nespokojen sám se sebou.

   Člověk se někdy vrací a přehrává si film života.

   Měl jsem v životě obrovské štěstí – i přes značné problémy jsem většinu svého života byl přesvědčen o tom, že každý problém, každá překážka  se dá zdolat. Měl jsem představy, co chci uskutečnit či dokázat, práce mě bavila a měl jsem (či snad ještě mám) spoustu „koníčků“ (včely, kaktusy, myslivost…). Navíc jako „ješita“ jsem měl pevnou a neotřesitelnou víru v to, že se věci ubírají správným směrem, těžkosti jsem bral jako nezbytnou součást života.

     Život se se mnou vůbec nemazlil.
Poslední dobou  začínám „filosofovat“  a jsem neustále nespokojený „věčný snílek“. Okamžitě podléhám špatné náladě, když se něco nedaří. Často se „trápím“ bezvýznamnými maličkostmi a neustále nacházím  spoustu chyb na všech okolo sebe, málokdy sám na sobě. Slepý, anglický, barokní básník John Milton napsal : „Mysl sama dokáže z pekla učinit nebe a z nebe peklo“. Hezké a výstižné.

     V podstatě mně Jaruška všechny mé úvahy potvrdila a podotkla, že soužití se mnou není vůbec jednoduché.

     Kéž by se potvrdilo, že rozjímání se pak skutečně může stát cestou ke správnému způsobu myšlení, ke skutečnému žití, a k tomu stát se pánem vlastního osudu.
Hluboce věřím, že tím nejpřevratnějším činem, kterého mohu na tomto světě dosáhnout, je být šťastný…. A přeji to všem – aby byli šťastni - kteří to dočetli až sem.