Obec Lipovec

Obsah postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Vyhledávání

Oddíl postranní lišty

Náhodná fotka
Obec Lipovec a okolí

Oddíl postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Odkazy
Portál krizového řízení

Oddíl postranní lišty

Translate / přeložit

Obsah stránky

Vánoce 2013

Úvodník zpravodak prosinec 2013:

Zase jsme o rok starší. Máme tady advent, Vánoce, Silvestr. Tedy čas rozjímání, radosti, hodnocení, předsevzetí a plánování a taky přání..
Rozjímání
Mám obrovskou výhodu – využívám možnost a čas rozjímat během celého roku. Slouží mi k tomu i můj chrám a uzamykatelný posed. Letos jsem pokrmoval dva „růdly“ divočáků – jeden tvořily čtyři bachyně a 12 selat, druhý čtyři bachyně (samozřejmě velikostně i barevně jiné – sledoval jsem je mnohokrát) a 16 selat. Chodil jsem tam rád. Stále vidím před sebou dvě malá selátka, která na rozdíl od jiných, nechroustala kukuřici, ale neustále čile pobíhala, spolu zápasila či pokoušela „mámu“ – takoví malí „prasečí“ rošťáci. Duchem jsem u svých vnoučků. Vidím Adama s Honzíkem Nezapomenu na jeden podvečer –  louka byla čerstvě  posečena – jedna „bachyňka“ si lehla na bok do trávy a ti dva drobečci alespoň 5 minut sáli mateřské mléko – pochopil jsem, tak to byla ta jejich kukuřice…. V paměti mně utkvěl jiný krásný večer začátkem června. Byl nádherný, teplý, slunečný den, a tak jsem se těšil na tmu, která přinášela tolik očekávaný chlad..  Setmělo se kolem půl jedenácté, to už prasátka sežrala všechnu kukuřici a pomalu mizela v přilehlé houštině. Měsíc „couval“, a tak jsem si řekl, že počkám až do půlnoci, abych lépe viděl na cestu k autu. Byl příjemný, hezký večer. Najednou zavanul z protější strany lesa větřík, který nesl osvěžující, chladný vzduch, nasycený vůní odkvétajícího bezu.  Omamná vůně, na kterou jsem dodnes nezapomněl. Zhluboka jsem se nadechoval a užíval jsem si této, pro mě nezapomenutelné chvíle. Hned jsem si vybavil Karafiátovy Broučky (A bylo jaro. Všechno, všechno kvetlo, ale pravšechno! - Tráva po pás, rosa jako granáty. - A ty včely tolik bzučely a ti cvrčci tolik cvrčeli, a tam dole u potoka slavík v křoví klokotal. Aj, čas tvůj, čas milování).
V povznesené náladě jsem došel k autu, bylo chvíli po půlnoci, zapnu klíček, no a na Frekvenci jedna se ozval melancholický hlas Michala Tučného a jeho nádherná píseň Pane můj (Pane můj dals mi dost šťastnejch chvil-mnohem víc já zažil, než jsem mohl si přát. Pane můj marně teď vzpomínám,čím si zasloužit mám, že mě, zdá se, máš rád. Ježíši, prosím tě o pomoc,tvou dej mi víru, znáš každej můj hřích. Právě teď vím , jak jsem ničím,ty vším, dej mi víru, čekám dál v rukou tvých. Pane můj, napověz mi, ať vím,jak se odvděčit smím za vše, co jsi mi dal. Pane můj, jiným snad poznat dám,čím jsem prošel já sám,když jsem k tobě se bral……….).
Nejsou to chvilky na úrovni Vánoc?
Druhý, podobný a nádherný okamžik byl asi v druhé polovině července. Bylo před úplňkem, ten starý nebeský noční vládce a poutník, měsíc, jasně ozařoval lesní loučku
a umožňoval sledovat krajinu přede mnou pouhým okem. Bylo sucho, houby nebyly,
a tak prasátka chodila pravidelně pro svůj díl mnou nachystané kukuřice. Větší růdl odehnal první, a tak jsem pomalu čekal, až i on odejde, ale nikam jsem nespěchal. Vtom z houštiny vyrazila skupinka čtyř divočáků – odbytých kňourků -  a začala mela, kvikot, zuřivé pobíhání. Nádherné divadlo, které připravila sama příroda – já v němém úžasu
na to všechno civěl a vůbec mně na mysl nepřišla myšlenka, že mám s sebou
i kulovnici. Za chvíli celá tlupa zmizela – zanechala za sebou pro mě známou „vůni“ divokých prasat.To jsem netušil, že tento večer bude mít ještě pokračování. I když z úplně jiného soudku. V Plánivách i Horce je celá řada lip- lipových stromů. S vlhkým večerním vzduchem ke mně dolétla neodolatelná, omamná vůně lipového květu, která přehlušila všechny pachy. Důvěrně ji znám. Často „ včelařím“ opřený zady o úly
a vdechujíc tuto omamnou vůni dole na zahrádce, kde asi 20m od plotu je už „slušná“ lípa a u Černé skály je několik velkých lip – kdo zná tyto pocity, chvění a bzukot včel s kombinací s vůní lip, ten ví , o čem mluvím. Teď jsem cítil „lesní lípy“. Seděl jsem, mhouřil oči a zhluboka dýchal a ….probudil mě až chlad, pomalu svítalo, podíval jsem se na mobil, čas ukazoval 3.45. „Polámaný“ , ale navýsost šťastný jsem se vracel
do „civilizace“.
Že si člověk určité chvilky idealizuje ? Ale on to tak člověk přeci chce. Copak dnes neslavíme  Vánoce resp. narození Ježíška v teple a pohodlí domova, v hojnosti, v nadbytku, v nadbytku všeho…myslíte si, že stokilometrová cesta pěšky či na oslu ve vysokém stupni těhotenství do Betléma ( kvůli sčítání obyvatel), tam pobyt ve studené, holé jeskyni sloužící jako chlév, porod a dítě ve starých dřevěných  jesličkách a na slámě , že to bylo něco nádherného či romantického ? Copak by tomu řekli naše maminky, hygienici, doktoři ? Ale ono i dnes je ve světě dost zla, ono i dnes se válčí, děti umírají hladem, stále více se volá po „rovnoměrnějším  rozdělování zdrojů
a důstojně placeném zaměstnání pro všechny“. Copak je normální, aby člověk spotřeboval miliardy, které má k dispozici…aby byly luxusní psí hotely a lidé bydleli pod mostem ? Dost těchto úvah.
No a jak je to s mojí radostí ?
Mám radost z maličkostí. Ale také maličkosti mě dokáží dokonale rozhodit. Že přeháním – ani moc ne. Mí nejbližší – a to doma i v práci by mohli vyprávět…Dokáži se radovat z věcí, které někomu neřeknou vůbec nic – a já té radosti podlehnu zcela – jsem šťastný , když má „královská“ astrophyta (což je druh kaktusů) rozkvetou krásným žlutým květem, rád přičichnu k vonícím a hojným bílým či červeným květům obyčejných echinopsů (přitom většina lidí  jenom ohrne nos nad „pichlavými potvorami“)…,
rád se dívám na česna, kde v paprscích blahodárného sluníčka přistávají včelky  „naložené“ nákladem pylu ( někdy – když třeba kontroluji rámky a mám pouze kraťasy a tričko-  si připadám, že jim rozumím a patřím k nim – i když většina lidí je má zafixováno přes bolestivé štípnutí) , fascinuje mě, když se země otvírá a z ní se derou ven děložní lístky okurek…raduji se z květů švestkového sadu či bzučící třešňové aleje, nadchnou mě stromy kaštanů s prvními plody.

Dokáži se radovat, když se nám něco podaří vylepšit, udělat – ať je to obklad, fasáda… mám radost, když vyměníme střechu  - třeba na radnici - a ono 14 dnů neprší, je mi hezky u srdíčka, když večer projíždím dědinou  a v obecních budovách je živo… Asi největší radost jsem měl, když se mně narodilo první dítě, jsem na vrcholu blaha, když se hezky pomazlím, měl jsem nepopsatelnou radost, když jsem se na Nový rok kochal po prvním infarktu zasněženým lesem….na straně druhé „mám po dňu“ když se porouchá DH a má se bagrovat 2 km trasy, když ráno prší či dokonce sněží a je naplánováno betonovat věnce - třeba  na druhém patře školy ( to bylo v říjnu, myslím si roku 1996 a to se ještě ten rok stihly dvě patra a celá střecha) - … a najednou jsem rád (tedy na rozdíl od názoru mých bližních..), že jsem takový, jaký jsem. Mám na co vzpomínat…a tak se přikláním k názoru, že člověk má dělat všechno srdcem, že
i drobné přestupky jde omluvit a že je dobře, že člověk žije daným okamžikem, že se dovede nadchnout,  a pak má na co vzpomínat. Proto radujme se…
A tak  Vánoce cítím jako oslavu nového života, zimního slunovratu. Raduji se          Ona i příroda se tak zařídila. Po zimním slunovratu se dá do růstu zárodek budoucích srnčat (srna je oplozena většinou koncem července v říji, oplozené vajíčko je v klidu – odborníci tomu říkají „latentní březost“, no a po slunovratu začne růst a většinou v červnu přijdou na svět srnčata), po slunovratu začne klást nová vajíčka i včelí matka – královna, a tak připravuje svoje včelstvo na jaro – aby mohlo splnit své nenahraditelné
a pro lidstvo nepostradatelné poslání – opylovat (zde je na místě připomenout výrok připisovaný Albertu Einsteinovi: "Pokud by zmizely na zemi včely, zbývají lidem jen čtyři roky života"). No, a že je zima, mráz a v přírodě relativní ticho – to je jen zdání – kořeny stromů v nezamrzlé hloubce hromadí síly (a živiny) k jarnímu útoku.
Hodnocení?
Zjevně jsem nesouhlasil s politikou našeho, dnes již bývalého, prezidenta Václava Klause ( i když jako prezidenta jsem ho uznával – vystupování,oblek,vzdělání, vlastní názor), přesto mám od něho uloženo několik odstavců z jeho proslovů se kterými jsem se kupodivu ztotožnil. Teď jeden použiji:
„Jde jen a jedině o to, abychom se alespoň dnes, v čase vánočním, zastavili
a abychom se trochu skromněji a pokorněji zamysleli nad pravdami svými a nad pravdami, které hlásají jiní. Jde o to, abychom měli respekt k přirozenému řádu věcí, abychom si vážili už jen oné možnosti prosazovat svou představu štěstí, a abychom byli připraveni přijmout i to, že v tomto snažení leckdy neuspějeme. Že se prosadí pravda někoho jiného. I to je součástí našeho života a i o tom můžeme my všichni dávat svá nezvratitelná svědectví. Jsem optimistou v tom smyslu, že věřím, že snažení nás všech, přes svou vnější chaotičnost, vede k výsledku, který má – byť se vzpírá označení dobro či zlo – v podstatě příznivý směr.“ 
Tak nějak je to i „v životě“  na radnici či v obci.
Člověk bere ve svém životě všechno nějak samozřejmě, ale kupodivu jen dokud to má. Jedny Vánoce jsem prožil sám- tedy kromě lékařů a sestřiček-  napojen řadou hadiček  na různé přístroje, upoután na lůžko v nemocnici. Byl Štědrý den, podvečer,člověk sám- kolem jen pípají různé přístroje.... A najednou chybí vůně domova, jedličky, vanilky, kapr, někdo blízký....... věci v jiných případech takové samozřejmé, a kterých si leckdy ani moc nepovažujeme.Do očí se derou slzy, nějak nejdou zastavit.
A pak rozvažujete, přemýšlíte, vzpomínáte. A dojdete k normálním závěrům:
Děti mají právo na veselé Vánoce, my dospělí skryjeme své slzy a zapálíme svíčku na památku těch, kteří už s námi nejsou, zapálíme ji, až když jdou děti spinkat či až odejdou všichni koledníci. Prosím, dopřejme našim dětem, aby, až budou velké, vzpomínaly na nádherné Vánoce plné lásky, pohody a štěstí. Aby mohly být  pyšny
na svého tátu a svou mámu.
My, všichni dospělí, snad věkem moudříme a víme, že vždycky jednou přijde chvíle, kdy se budeme muset rozhodnout mezi minulostí a budoucností. Vždycky budeme nakonec jednou poprvé z domova a jednou poprvé budou  na Štědrý den rodiče bez dětí. A není to vůbec lehké, jsem v tomto období. Buďme rádi, že kolem sebe někoho máme.......
 A ti nejstarší z nás, snad mají právo, aby i v těch nejtěžších chvílích svého života měli kolem sebe své děti, své peřiny, své domovy a jeho teplo.
Každý živý tvor na světě potřebuje ke svému životu úctu, lásku, uznání a dobré slovo. Nezapomeňte nikdy na to.
Plánování a předsevzetí .
  S přibývajícím věkem se kloním k myšlence, že ideální by bylo, kdyby Vánoce trvaly  celý rok ( a to především proto, že lidé jsou na sebe tak nějak hodnější)….ale jak to naplánovat ? Je před námi poměrně složitý rok a bude to chtít od každého z nás i kus trpělivosti  – oprava komunikace přes obec ( nejen přes obec – jedná se o část státní silnice II/378 od křižovatky Lipovec -  Krásensko - Kulířov – Senetářov až po značku konec Lipovce směrem na Rozstání a o část III/3783 od křižovatky uprostřed obce přes nový most nad „Novou Rasovnou“ až po křižovatku „U kaštanu“)  a přinese určitě velké problémy v dopravě, omezí naše pohodlí a stíží zásobování domácností – na straně druhé tato oprava ve spojení s rekonstrukcí chodníků určitě přispěje ke zlepšení vzhledu dědiny a především si od toho slibuji „pěkný“ povrch těchto komunikací, což si určitě všichni přejeme a zasloužíme. No, a že peněz v obecní pokladně není nikdy dost, to snad ani  nemusím připomínat.
V životě člověka to není jednoduché – a na radnici už vůbec ne , občas přijde pochvalná SMS či věta, více je však výtek a připomínek. Naučil ( či lépe řečeno vsugeroval jsem si názor) jsem se hodnotit postup radnice či své práce dle chování většiny  s tím, že kdo je potichu, je relativně spokojený ( otázkou je, zda-li je to správná domněnka).K tomuto jsem dospěl na základě této příhody :  Vezměte velkou bílou plachtu a udělejte na ní tři černé tečky. Ukažte ji různým lidem a zeptejte se, co vidí. Většina dotázaných odpoví " vidím tři černé tečky", ne vidím bílou plachtu a tři černé tečky, bílá plachta - to je samozřejmost  a stejně je to i s dobrem a zlem. Dobro je všude kolem nás a my ho bereme jako samozřejmost, ale tečky zla si všimne každý. Asi nejhorší je, když člověk rezignuje.
Moje osobní předsevzetí ? „Vyrostl“ jsem  a již dlouho si nedávám  předsevzetí typu „zhubnu“. Vím, že reklama na cokoliv je pouze „kšeft“ (co lidí je „tlustých“ a přitom denně čtete, co je přípravků a pomůcek, které vám zaručí štíhlou postavu a přitom zabrání JOJO efektu , co je přípravků, které vám zaručí zdraví , bujarou kšici, tvář bez vrásků, “nevrzající“ klouby apod.).  Ke všemu se musí člověk propracovat především sám, svojí pevnou vůlí , postojem k životu,  pracovitostí a uměním počítat. Hodně se v poslední době snažím vysvětlovat, že půjčit si (samozřejmě kromě pořízení bydlení) je cesta do pekel (když mně peníze nestačí na každodenní život, jak mně mohou později stačit navíc ještě při splácení půjčky??). Před námi jsou svátky,kdy si vzájemně lidé přejí „bohatého ježíška“. Před námi jsou většinou stoly plné cukroví a jídla všeobecně.
A přesto, čteme články typu 90 000 osobních bankrotů, neuvážené půjčky, exekuce, nemilosrdné splátkové kalendáře…Někdo řekne vychytralost podvodníků, špatné zákony. Prosím Vás, slibme si, že budeme počítat, dobře počítat – no a když nám to nevychází -  musíme se bohužel „uskrovnit“, ne půjčit. Dost těchto polemik. A tak mým předsevzetím je umět se radovat z každodenních drobných událostí ….
Ještě se mi líbí toto předsevzetí:  Učiňme vánoční a novoroční předsevzetí, že budeme každý podle svých možností a schopností usilovat o to, aby se náš svět stal místem míru a lásky a spravedlnosti a štěstí a harmonie, a abychom uskutečnili to nejkrásnější z našich představ a snů o tomto světě a nás samých.
Přání
Vážení, přeji Vám všem, aby letošní Vánoce Vám přinesly spousty dárků, ale také více pokoje, klidu a vzájemného porozumění. Do nového roku pak všem přeji více optimismu a naděje. V každé době, v každé rodině byly problémy, ale s pomocí blížních a sousedů  a především „vírou v sebe sama“  je snad lze všechny překonat.

Svoje letošní vánoční a novoroční přání končím mým oblíbeným citátem pana Suchého:
„Nad Betlémem býval vždycky  nápis: Sláva na výsosti Bohu a pokoj lidem dobré vůle. Já všem lidem dobré vůle  přeju, aby lidé , kteří dobrou vůli nemají, jim dali pokoj.“
Šťastné a veselé, šťastný a „normální“ nový rok        
 

Diskuse

Jméno
Kontrola
+ 4 = 10
Text komentáře (Není povoleno použití HTML tagů ani žádný druh reklamy)

Výpis komentářů

Datum a čas: 04.12.2017 06:36
Napsal: Obec Lipovec
Kategorie: Ostatní

Obsah postranní lišty

Důležité oznámení
Placení odvozu odpadu v roce 2019 - 620,- Kč/osoba nebo nemovitost/rok. Podrobně v Obecně závazné vyhlášce č. 1/2018 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Vyhláška umístěna v sekci ÚŘEDNÍ DESKA.

Oddíl postranní lišty

Hlášení rozhlasu
Hlášení ze dne 17.07

1. Připomínáme občanům, kteří platili zálohu na svoz odpadu v roce 2019, že do konce července je splatný doplatek poplatku. 2. Ztratilo se asi 4 měsíce staré kotě bílo-rezato-černé s černým puntík...

Přečíst celé hlášení >

Oddíl postranní lišty

Kalendář akcí
<< červenec 2019 >>
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Oddíl postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Pro slabozraké

Patička stránky