Příspěvek zastupitele ve zpravodaji prosinec 2011:

Vánoční  zamyšlení

Advent, svátky vánoční, silvestr, Nový rok…to je sled událostí, které většinu z nás nutí k bilancování  a zamyšlení  co dál…neboť něco starého končí a něco nového začíná.
Připouštím, že vyleštěný nábytek, vyčištěný koberec, sváteční výzdoba místností, sváteční stůl , světlo desítek svíček , vánoční  koledy a pohádky (kde pořád ještě vítězí  spravedlnost) mají svoji nezastupitelnou atmosféru, mnohokrát jsem v tomto zpravodaji napsal, že mně toto okouzluje…miluji vůni vánočního cukroví  (a nejenom vůni, musím znovu podotknout, ale já většinou už neodolám   připravenému  těstu  na vánoční cukroví), miluji vůni jehličí………Mám i to štěstí, že se ke mně vrací požitek a příjemný pocit z nádherných  a kouzelných  pohledů malých dětí (dětí mých dětí -  přichází jejich  „třetí  vlna“, máme Adámka, Honzíka, Michálka, Natálku….), mám veliké  štěstí, že se mohu podívat do trochu smutných očí  mého táty a maminky, vážím si své „stínové“ tchýně jak se dokáže „rvát se stářím“….Vánoce  jsou přeci synonymem svátků rodiny…..
Obr. P1000780 . zleva Honzík, Michálek a Adam
 

A právě děti a  děti mých dětí jsou takovým mým hnacím motorem, proč se zajímat o dění  ve společnosti (ať už je to obec či stát….či politika). Nikdy jsem nepochopil a zřejmě ani nepochopím,  proč slevač má na hodinu 150 Kč a někdo si nebojí říct na hodinu 100 000 Kč … když se s tímto srovnám …nemůžu souhlasit, že krizi řešíme na úkor těch „nejchudších“ (kteří se nemohou v podstatě ani bránit), vadí mně prorůstání politiky a podnikání, nemůžu souhlasit s rovnou daní, velmi rád souhlasím s návrhem  75% zdaněním neprokazatelného původu majetku…nemohu se srovnat s případy, kdy se společnost velmi rychle vyrovná se zlodějem „chleba“ ( i když to chápu, to by byl potom chaos) a milionové přesuny majetku zůstanou nepotrestány … nesouhlasím s placeným školstvím, nesouhlasím s nadstandardem ve zdravotní péči (ale ať si bohatý zaplatí nadstandard v ubytování v nemocnicích, nechť mu nosí jídlo od nejlepších kuchařů, ať tam má každou noc mejdany a lehké holky….ať….když na to má…)…nechápu proč se soudí stát a církev o „Chrám sv. Víta“, fandím církvi z pohledu mistra Jana Husa….. Vadí mně, že máme velké množství vzdělaných a chytrých lidí,  a přitom lesník řídí ministerstvo zahraničí, hasič ministerstvo zemědělství, energetik ministerstvo práce a sociálních věcí, zubař ministerstvo kultury, chemik ministerstvo financí, bachař ministerstvo školství, lékař ministerstvo průmyslu…chápete to? Nemůžu se smířit s vyhazováním „desetitisíců“ z rozpočtu „diletantským“ vedením, s váhavým postupem, který způsobuje finanční ztráty obce…..Nesouhlasím ani s názorem, že „človíček“ našeho ražení s tím nemůže nic udělat….může, každé dva roky jsou volby…..Omlouvám se za tuto vsuvku…..
Někde jsem četl  (během roku si ukládám krátké pasáže, které se mi líbí a na které někde „narazím“, a pak je někde použiji) :
„Pro křesťany jsou Vánoce svátkem, kdy přichází na svět Boží syn v podobě chudého nemluvněte narozeného v Betlémě. Bůh se stává člověkem a tím nám propůjčuje podíl na svém božství. Když Král nebes na sebe mohl přijmout podobu chudáka, chudák se tak může stát králem. Možná bychom se proto o Vánocích měli chovat královsky. Jako dobrý moudrý král. Velkoryse, laskavě, se srdcem na dlani. Staňme se v době Vánoc opravdovými velmoži srdce a lásky. Možná se nám to docela nepodaří. Možná jenom na malou chvilku. Ale i ta chvilka stojí za to.“
Líbí se mi to. Ale s přibývajícím věkem docházím k přesvědčení, že tak, jak se k sobě chováme na Vánoce, tak bychom se měli k sobě chovat po celý rok…to by bylo potom všude dobře… Každý živý tvor na světě potřebuje ke svému životu úctu, lásku, uznání, dobré slovo a blízkého člověka. Kdyby mně princezna Arabela na chvilku půjčila svůj kouzelný prsten, přál bych si, aby žádný člověk nebyl o Vánocích sám. Aby domovy důchodců zůstaly na Vánoce prázdné.  Aby i ti osamělí měli o Vánocích lidskou společnost. Aby je nikdo neproplakal.  Jsem si i vědom toho, že samota není nutně opuštěnost, gurmánství není nutně obžerství, obdarovanost není nutně nákladný dárek, krása domova není nutně vyblýskaný luxus, milující se rodina není nutně výjev z povrchní reklamy, láska není nutně zvýšená péče o druhé v určité roční periodě, duchovní hloubka není nutně přežitá lidová tradice….. 
A tak se na Vánoce zase těším, trochu jinak než dříve. Těším se  na hebký poprašek sněhu, který oblékne i méně dokonalé zákoutí  do svátečního šatu  ( každou pořádnou „obnovu“, což je dle myslivecké mluvy nový sníh napadený tak maximálně do půlnoci, mám snahu navštívit svůj chrám- tajemný les, kde pozorný člověk najde všechny stopy života), mám rád „štědrovečerní“ odpoledne v lese, kde vládne zvláštní ticho, panuje klid. Člověk se zastaví a najednou mu před očima vyskakují ty nejkrásnější chvilky uplynulého života……děkuji za ně. Údajně máme o Vánocích „lepší“ myšlení, tak ať je máme všichni a po celý rok  alespoň v duchu „poučení“ z následujících tří odstavců:
    „ Mám tady zajímavou úlohu, kterou dostali uchazeči, u kterých se zkoumala jejich psychologická a charakterová schopnost.
     Úloha zní: Jedete v autě. Je bouřlivá noc. Jedete kolem autobusové zastávky, na které stojí tři lidé a čekají na autobus. Stará dáma, která nevypadá dobře, jakoby snad měla každou chvilku umřít. Starý přítel, který vám jednou zachránil život a perfektní žena, nebo muž, o kterém jste snili celý život. Můžete s sebou vzít jenom jednoho a nemůžete se na zastávku vrátit. Které z těchto osob byste nabídli svezení?
      Jenom jediný kandidát odpověděl dobře. Neměl žádný problém na tuto otázku odpovědět. Napsal: Já bych dal klíče od auta svému starému příteli, aby odvezl tu starou dámu do nemocnice a zůstal bych na zastávce a čekal na autobus se ženou svých snů.
Jaké je poučení z tohoto příběhu? Vždycky získáme víc, jestliže budeme schopni opustit naše tvrdohlavé myšlenkové hranice a začneme myslet za těmito hranicemi..“
Vážení,
přeji Vám všem, aby letošní Vánoce Vám přinesly nejen spousty dárků a radosti, ale také více pokoje, klidu a vzájemného porozumění. Do nového roku pak všem přeji více optimismu a naděje. V každé době byly problémy, ale s pomocí „většiny z nás“  je snad lze všechny překonat.
Svoje letošní vánoční a novoroční přání končím mým oblíbeným citátem pana Suchého:
„Nad Betlémem býval vždycky  nápis: „Sláva na výsosti Bohu a pokoj lidem dobré vůle“. Já všem lidem dobré vůle  přeju, aby lidé , kteří dobrou vůli nemají, jim dali pokoj.“

Šťastné a veselé…….