Úvodník zpravodaje prosinec 2006

Vážení spoluobčané,

doba adventu a Vánoc je časem, ve kterém je příroda skoupá na světlo. Dnů neúprosně ubývá, večery se prodlužují, práce a další činnosti člověka jsou omezovány nedostatkem slunečního svitu. Pozdní rozednívání a brzké smrákání ohraničují den. V tomto čase dlouhých večerů a nocí je člověk otevřenější ke vnímání světla. Světlo plamene má schopnost měnit atmosféru našich domovů – dlouhou dobu jsem si to neuvědomoval – najednou však člověk vnímá, že světlo plamene svíčky je takové okouzlující, hřejivé – vonné aromalampy kromě čichových požitků kreslí bizardní tvary na stěnách a stropu pokoje …

V současné době se Vánoce stávají určitým strašákem, který si vytváříme částečně sami, částečně dnešním konzumním způsobem života – sháněním a nakupováním rok od roku dražších dárků; vařením a pečením vánočních dobrot, nákupem kulinářských potravinářských výrobků a exotického ovoce. A tak člověk jen nostalgicky vzpomíná na dědu Aloise a jeho ořechy na které jsme se jako děti pravidelně těšívaly, na křížaly tety Štefky …

V domácnostech se ke všemu tomu shonu s nakupováním přidává většinou generální úklid všech místností, prostor a koutů. K tomu starosti s vánočním stromkem, kaprem, betlémem, výzdobou místností … Nic proti tomu, vždyť vůně františkánů, vanilky, skořice, perníků, smaženého kapra, ale i prskavek – to si přeci zasluhuje čisto a pořádek.

S přibývajícím věkem se stále více hlásím k myšlence, že kromě předvánočního úklidu v domácnosti je nezbytné udělat si chvilku pro sebe a svoji duši. Provést podrobnou inventuru sebe sama a udělat si pořádek především ve vlastním srdci. Jak jednoduché či samozřejmé. A přesto kolem sebe vidíme stále dost sobeckosti, závisti, naschválů, nevraživosti, pomlouvání. Jeden z nejmilejších dárků – ale také nejcennějších – je celoroční vzájemná úcta jednoho k druhému , trocha ohleduplnosti a občas určitá úprava svého já. Tyto dary nic nestojí avšak nejsou u člověka samozřejmostí. Je to škoda.
Ono by pak mezi námi nebylo závisti, pomlouvání a dalších „špatných“ vlastností.
Zkusme to.

Pravdou je, že prostředí kolem nás je stále více zvláštní. Bulvár a média nás oslovují a vzbuzují obdiv k celebritám, k těm nejúspěšnějším z nás – a to ještě z určitého úhlu pohledu či „výseku“ jejich života. Díky svému postavení jsem měl možnost naslouchat celé řadě osobních problémů řady z nás. A došel jsem k závěru, že všude něco je. Záleží jen na nejbližším okolí – na jeho schopnosti vnímat, vžít se do toho druhého, odpouštět a moc „nemachrovat“, prostě stačí být „člověkem“. Myslím si, že k celkové osobní člověčí spokojenosti nemohou stačit miliony, pobyty na Seychelách, několik baráků, diamantových přívěsků, večeří za miliony …
Všichni nemůžeme být na Bahamách …

A tak v době nádherných vánočních svátků si udělám vždy chvilku, v noci se posadím do lesa, dívám se. Dívám se i na oblohu, a když je jasná, vidím světlo hvězd, ten obrovský prostor nad sebou. Doba Vánoc je dobou vítězství světla nad tmou. Doba Vánoc je dobou výjimečných zážitků.

Svoje štědrovečerní blahopřání si dovolím zakončit citátem pana Jiřího Suchého :
„Nad Betlémem býval vždycky  nápis: Sláva na výsosti Bohu a pokoj lidem dobré vůle. Já všem lidem dobré vůle  přeju, aby lidé , kteří dobrou vůli nemají, jim dali pokoj.“

Šťastné a veselé…….