Úvodník na pokračování - II.část

Po chvíli jsem si pustil v autě rádio. Z rádia slyším Petra Spáleného a jeho „Až mě andělé zavolají k sobě…“. Písnička mně připomněla jejího autora pana Pepíka Fouska ( se kterým jsem měl možnost téměř tři hodiny hovořit na „Poslední leči“ 14.1.2017 u nás v sokolovně). Ten lidi ve své knize „Myšlenky nahlas“ vystihl takto:

„Mnozí z nás onemocní pýchou, domnívají se, že jejich hmotné statky jsou trvalé, že je nemoc nezastihne, že se jich lidská bída nedotkne, že jejich chvilkový ráj na zemi je věčný. Píšu tyto věty a zdálky tuším smích. Nezlobím se. Vím, že každý, kdo věřil v životě ve vítězství Dobra a hledal příčiny Zla, byl zesměšněn, kamenován a zatracen. Usmívám se a myslím na ten obrovský zázrak. Ještě žiji a vnímám krásy světa. Nejsem zbaven citu, dojímá mě bolest druhých a sevře se mi srdce, když slyším dětský pláč. S každou minutou, s každou hodinou, s každým dnem od nás odchází ten obrovský zázrak života. Nezastírám, že mne to bolí, že proces stárnutí vnímám jako nevyhnutelnou nutnost a zároveň křivdu. Jsem na tomto kulatém světě rád, nezávidím nikomu lesklá fára, miliony v sejfech, obrovské domy, zlaté řetězy a tisíce pochlebníků. Mám rodinu, nemám hlad, nejsem lakomý, nešetřím, zdravím neoplývám, ale nestěžuji si“.

Po písničce začala hlasatelka s hostem rozebírat osud OKD….
Když to slyším, tak jsem si náhle vzpomněl ( a potom doma v počítači našel), že kdysi dávno jsem si poznamenal :
„Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. 
Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

Musím poznamenat, že to neřekl či nenapsal ani Marx ani žádný tajemník KSČ – to jsou slova Tomáše Bati…