O víkendu 27.1. a 28.1. jsem se rozhodl, že si vyzkouším, co „vydržím“. V neděli jsem narazil na knížečku  Františka Kožíka Na křídle větrného mlýna (v podstatě jsem tyto věty už četl, mám je poznamenané – jen jsem nevěděl čí jsou ). Cituji:  „ Nemá být člověk jako strom? Růst v hlubokém zamyšlení, košatět v přívalech bolesti, napínat síly jako větve do nejzazších možností, růst nad sebe, měnit se, krásnět a pak dát všem kolem, co hledají a co jim prospívá : svěžest, stín, radost, plody“ – líbí se mi to.

A tak v následujícím týdnu jsem začal  po chvilkách pracovat – organizuji práci svých chlapců, mám plošinu (na likvidaci vánočního stromku a odstranění starého vedení místního rozhlasu včetně „starých“ reproduktorů ), mám od PEDOPu bagr a dvě tatry a pustil jsem se do zemních prací na budoucí komunikaci u novostaveb v lokalitě Doleželová – Tejkl. V této lokalitě následně pokládáme chráničky pro budoucí veřejné osvětlení a místní rozhlas, klademe drenáže atd. V pátek 2.2. navážíme na tuto komunikaci „odval“ 0-63mm, pokládáme uzemnění.  V pátek věnuji práci více jak 9 hodin a večer cítím „problémy“. 

V následujícím týdnu dokončujeme uzemnění včetně odboček k budoucím sloupům, celý výkop zahrnujeme prosívkou a následně drtí. Mám takovou radost, „nepochopitelnou“ radost – radost z práce.
V týdnu od 12.2. jsme začali „vázat věnce“ na stavbě hasičské zbrojnice, na radnici připravuji materiály na jednání odloženého zastupitelstva obce. K radnici musím (resp. chci) uvést : JUDr. Jiří Kolmačka je velice šikovný, vzdělaný a pracovitý zastupitel. V době mé nemoci „chodí za holkama“ na radnici a řeší ty nejakutnější problémy, ale také pozemky pro uvažovanou novou zástavbu atd. – jsem moc rád a patří mu mé poděkování – a to poděkování musím podepřít i financemi.

Ve čtvrtek 15.2. jsem jel na kontrolu – zradili mě „enzymy“ v krvi, a tak následoval vozík, JIP, Bohunice…Jsem hypochondr, jsem nerad, když nevím, co se kolem mě děje - na mě hrozně působí dění kolem mě – resp. to, co vidím, musím dodat, že nejenom
v nemocnici. V Bohunicích mně několikrát „vyztužovali“ srdce – je to při vědomí
– ležíte na stole a vedle na obrazovce vidíte svoje srdce a sledujete, co s ním dělají
– zázrak. Když sledujete lékaře, sestry a vidíte klid, sestry pochází či se opírají
o radiátor – pohoda i člověk je klidnější. Při jednom zákroku se mně však stalo
–  prudká bolest na hrudi, hlasité příkazy doktora, nesmím zhluboka dýchat, pobíhání sester, nějaký roztok do žil…katastrofa, ohromný strach, srdce = život…

Přes toto všechno jsem 19.2. řídil zastupitelstvo obce, průběh poklidný za hodinu
a půl byl konec, žádné rozčilování (že by na to měl vliv můj zdravotní stav ??) a to jsme schvalovali rozdělení cca  7 mil. Kč.
Jsem spokojený. Když jsem odcházel ze spolkové místnosti,  přál jsem si, abych měl sílu a možnost dotáhnout tento rok (resp. jeho část)  dle svých představ (nakonec jednohlasně schválených).