Obsah stránky

Je to někdy kruté.

Karolína.

V neděli 23.1.2017  mně Jarka sdělila, že měla telefonický hovor a že tragicky zemřela Karolína Zouharová.

Takovým zprávám se těžko uvěřuje, rozum (alespoň můj) to nebere. 11 let.

Já vím…Při takových příležitostech mám před očima dva své zážitky, které se mně ihned vybavují…. První – má máma měla rakovinu. Několikrát jsem byl na „Žlutém kopci“ ( i při následných kontrolách, když nemohl jet otec). Je těžké vidět takto nemocné lidi, ale katastrofou (která mě vždy hodně „ničila“) byly malé nemocné děti. Nechápal jsem a dodnes nechápu…( a hned je tu Čapkůj Galén a otázky stihaček, pandurů …). Druhý – prožil jsem hodně se svými vnuky Honzíkem a Adámkem – dodnes cítím na rameni jejich ručičky, jak pevně se mě drželi,  když jsme v noci chodili po pokoji a překonávali horečky, kašel , zvratky….ta bezmocnost,ta důvěra….).

Karolínu jsem neznal, její rodiče už trochu ano. Pro matku je to určitě tragédie. Nejvíc jsem znal a znám dědy - Arnošta. Spolu jsme v osmdesátých letech tvořili vodovod, různé kanalizace, ale i nedávno Marianín . Znám ho jako „dobráka“, který se nebojí práce a komu mohl - tak pomohl…Je to někdy na tom světě kruté !

Čas je ten nejlepší lékař.

Upřímnou soustrast!