Obec Lipovec

Obsah stránky

Vánoce 2010

Příspěvek zastupitele ve zpravodaji prosinec 2010:

Vážení spoluobčané,

dovoluji si Vás oslovit z trochu jiné stránky a i z trochu jiného postavení. Volby
do zastupitelstva obce dopadly tak, jak dopadly. Chtěl bych upřímně poděkovat všem lidem, kteří nám tj. ČSSD/potažmo i mně/  dali svůj hlas – několikrát jsem i v tomto „mém občasníku“ písemně uváděl, že si vážím důvěry mně dané a můžu zodpovědně prohlásit, že jsem se v těch necelých 25 letech snažil tvořit hodnoty tak, aby se – tedy alespoň většině – žilo dobře v „naší“ obci. Celé minulé zastupitelstvo může potvrdit, že jsem se „bil“ téměř do posledního dne – 2 dny před volbami jsme schvalovali prodej pozemku za 2,5 mil. Kč – tak, aby obec  fungovala a byly peníze. Tím jsem jen chtěl zdůraznit, že jsem chtěl ve „své práci“ pokračovat…. Jsem si vědom i toho, že jsem pouze člověk /i když celá řada občanů pro mě má jiná pojmenování/, že jsem udělal nějaké chyby, ale hodně by mě mrzelo, kdyby se na mně hledaly jen ty chyby a nedostatky.
Mimochodem, nesouhlasím se současnou politikou ODS, TOP 09 a VV. Připadám
si jako v pohádce oslíčku otřes se /tj. těch  8 000 000 občanů , kterým se ordinuje povodňová daň a krátí už tak podprůměrné platy, a přitom naši spoluobčané figurují mezi  20nejbohatšími lidmi na světě, máme obrovské daňové úniky – nepoučeni olejáři , máme alkohol – za tichého souhlasu některých ministrů, soudů, státních zastupitelstev či finančních úřadů/. I když z každého osla vypadne jen zlaťák, dohromady je to dost, aby
se nahradilo  to, co bankéři,bublináři a šejdíři ukradli. Jaký to krásný svět, ve kterém lze zisky privatizovat a ztráty socializovat.   Nedávno bylo výročí 17.listopadu, mám daleko více času a tak čtu, jsem na internetu apod. Někde jsem objevil názor, že socialismus,  při své zrůdnosti osobního omezování, měl několik předností.  Cituji  : Při jeho vylévání  /toho socialismu/však neradno zapomínat na několik perliček, které na dně vany zůstaly. Zaprvé přinesl sebevědomí a důstojnost lidem práce a především dělníkům. Že se to zvrhlo do absurdity, je věc jiná. Mám nyní naléhavý pocit, že současná naše vláda zařadila zpátečku k časům, kdy zaměstnanci pokorně žmoulali čepici v ruce. Bývalému režimu připisuji k dobru vymýcení obrny, pravidelnou zdravotní péči o mládež, zejména tu zubní. Povinné očkování, síť jeslí a školek a masivní program škol v přírodě. Zajisté že to poslední byla reakce na vražedně zasviněné ovzduší. Dnes je vzduch čistší, ale je čistší
o tolik, třeba v Ostravě, ale i v Praze, aby se ze škol v přírodě stával pomalu luxus? Konec citátu a konec mého politikaření…..
Novému vedení radnice bych chtěl pouze doporučit, že je třeba , aby měli  /alespoň starosta/ určité představy o dalším vývoji a směřování obce  /zde mě  trochu děsí, že když jsem se přímo zeptal Tomáše 3 dny před registrací  kandidátních listin, jestli bude kandidovat – odpověděl, že neví  a ani pod „volebním programem“ nezávislých není jeho jméno – navíc s Tomášem jsem na obci spolupracoval od roku 1986 – mám ho za pracovitého, šikovného demokrata – bohužel nerozhodného a bez dlouhodobějších představ a schopnosti poručit – kéž bych se mýlil /, aby někdo měl  vizi, kam bude Lipovec kráčet. Navíc je třeba mít schopnosti tyto představy realizovat   / snad nemusím podotýkat ve prospěch většiny  z nás/. Pokud se tato práce nebude dělat „srdcem“, s buldočí vytrvalostí a určitým nadhledem spojeným se zdravým rizikem, pak nám hrozí cesta do …… Mějte, prosím, na paměti osud „našeho“ zemědělství a včas si uvědomte, že bourat je velice snadné, ale něco smysluplného vytvořit , to jsou znalosti,krev a pot.
Po 11. listopadu mám najednou obrovskou spoustu volného času. Samozřejmě mě nedůvěra nově zvolených zastupitelů mrzela a mrzí /navíc některé argumenty jsou přímo úsměvné – sociální potřebnost, ale i „ v Lipovci vládli komunisté 65 let“ atd./. První dny mně bylo při „projíždění dědiny“ najednou všechno „líto“. Při pohledu na budovy, cesty a další stavby a stavbičky  přede mnou defilovaly různorodé problémy, které byly s tou či onou etapou spojeny. V jedné takové melancholické chvíli jsem zavítal na náš hřbitov. Nějak automaticky jsem kráčel první asfaltovou cestou od kostela až na její konec a najednou jsem stál u hrobu pana Antonína Doležela – přítele Antonína Doležela. Přede mnou se objevil jeho klobouček, knírek, široký úsměv, oslovení „štěrchátko“….Vzpomněl jsem si na dlouhé kulaté stoly na přelomu 1989/1990 a jeho rozvahu, klid a nadhled a určité charisma. A byl to on, kdo mě přitáhl k myslivosti a přírodě vůbec. Poklonil jsem se a v duchu mu poděkoval. A tak jsem začal vzpomínat na lidi, kteří mně „něco dali“. Bezděky jsem se vracel vedlejší uličkou
a hned na počátku jsem se zastavil  u Josefa a Boženy Bejčkových. Pan Josef Bejček, co by důchodce a zaměstnanec tehdejší předchůdkyně STEMDu  Drobné provozovny místního hospodářství, mně otvíral oči po listopadu 1989 a dodnes si pamatuji, jak dokázal zhodnotit lidi a jak blízko byl pravdě.  To jsem ještě netušil, jak dopadne Josef Bejček junior. Šel jsem dál a narazil jsem na jednoho z mých předchůdců – Arnošta Ševčíka a najednou jsem ho viděl, jak se brouzdá sněhem v polobotkách holštejnskými  loukami,  kde jsme jako svazáci vyzvedávali přívodní elektrický  kabel od Vaňousova mlýna k vrtu, odkud se bere voda pro veřejný vodovod v Lipovci – myslím si, že to byl prosinec 1979. Pan Arnošt Ševčík byl můj velký vzor – ten mně dal inspiraci pro vznik poměrně velkého místního hospodářství při tehdejším MNV Lipovec – proto vznikla stavební skupina s mechanizací, výtahem, lešením, proto na svou dobu velká doprava, tiskárna…..Tiše jsem stál a hlavou mně běžel  film jeho díla – i jemu jsem vzdal svoji poklonu. Obrátím se a čtu další jméno svého předchůdce, Karel Musil – nevím proč, ale vidím pařeniště na pravé straně, za branou samoobsluhy , plné nádherného zeleného salátu. Jen kousek dál vidím Metoděj Průcha. Před mýma očima pokračoval film. Viděl jsem ho „na staré sokolovně“ v bývalé třídě jak hraje s „děckama“ šachy. Topilo se v petrách, kolem nich mokré, čerstvě nařezané, použitě „stavební“ dřevo – myslím si, že to byl rok 1993 – hotel už byl zavřený, první přístavba školy ještě nebyla dokončena. Nestěžoval si – on byl trochu víc taktik, ale pamatuji si jeho slova, že by bylo potřeba, aby Lipovec měl nějaké „lepší“ prostory pro volné chvíle – to byl jeden z impulsů  k projektu a stavbě  „Domu služeb“ se spolkovou místností….Myslím si, že si zde – v nové spolkové místnosti - šachy zahrál. V duchu jsem se mu omluvil, že jsem mu nebyl na pohřbu – v té době jsem byl ve Španělsku. A teď už vědomě hledám další své předchůdce /podotýkám pouze ty, které jsem znal/ - našel jsem Tomáše Grima a po delším hledání
i Josefa Sedláka. Chtěl jsem se jich zeptat, jak to nesli, když nebyli znovu zvoleni. Bohužel- pouze mlčeli. Vidím, že na hřbitov přichází další lidé a tak pomalu postupuji  ke kříži s tím, že odejdu zadní branou. Ještě stačím zaregistrovat nápis Antonín Kopřiva a zase vidím  jeho typickou postavu, hlas,  „čertovské“ oči, široký úsměv a záklon, kterým „likvidoval“ obsah skleničky , aniž by se dotkl jejího okraje. Byl to „můj dvorní elektrikář“. Než jsem opustil hřbitov „celý trochu naměkko“  před sociálním zařízením jsem zaslechl  hlas pana Josefa Kratochvíla, našeho živého ,bývalého ředitele školy .Připomněl jsem si, že jsem poprvé
a snad naposled  slyšel, když mu lítostí selhával hlas – to když se loučil s panem Janem Vágnerem  a připomněl loučení  Adélky se včeličkami z Babičky Boženy Němcové………….
A to mě dostalo úplně. Prchal jsem z těchto prostor, rychle sedl do auta a jel. Kupodivu
ne domů, ale do „mého chrámu“ , do tichého, zeleného lesa, který mě vždy vlídně přijme
a zklidní mé srdce i hlavu. I tak se někdy člověk vyrovnává s klikatými cestičkami života. Omlouvám se za příliš osobní vyznání.

Vážení spoluobčané,
před námi jsou zřejmě nejkrásnější svátky roku . Před přáním se dovolím ještě krátkou část pohádky, kterou jsem našel.
„Za devatero horami a devatero řekami a hlubokými lesy, tedy někde v daleké dáli,pod Kojálem, žijí lidé. Staví si svá rozličná obydlí, ve kterých se ukrývají zpočátku jen před zimou, deštěm, silným větrem nebo naopak velikým horkem a rozpáleným sluncem.

Později však také sami před sebou.

            V těch svých obydlích prožívají své životy, ráno vstávají a chodí do práce, odpoledne se vrací, večer žijí se svými rodinami, někdy i sami, hodně taky v hospodách  a všední 
i nevšední  věci  jejich světa kolem nich mnohdy jen proplouvají. Lidé však potřebují  jíst a pít a dýchat a nebát se a nebýt sami, tedy milovat. I proto chodívají do práce, aby vydělávali malé mince či různé papírky a za ně si pak kupovali to, co potřebují – svá obydlí, ve kterých se mohou ukrýt, jídlo i pití a všechny rozličné věci na světě.
Lásku, která je potřebná k tomu, aby milovali, však za ty mince a papírky nakoupit nejde.
Lidé v sobě nosí navíc ještě něco zvláštního, co však také nelze koupit. Ale je to ta nedůležitější a nejdražší  věc v jejich životě. Mnohdy na to zapomínají nebo to sami ani neví, tak bývají někdy slepí a hluší. Ale někdy se to něco ozývá velice silně, tluče a bije a pláče nebo se směje a chvěje štěstím.
To něco je jejich srdce.
Srdce je ukryto v hrudi člověka. Takové malinké a nepatrné, ale díky němu každý z lidí žije. Pravidelně tluče a dává život jejich tělu. Když se unaví a zastaví, lidé umírají.
Srdce však neoživuje pouze těla lidí. Pomocí srdce také každý člověk vnímá svět a ostatní lidi, pomocí svého srdce vnímá člověk také sám sebe, pomocí  lidského srdce člověk miluje a rozdává lásku. Proto je srdce tolik potřebné.

A protože lidé naštěstí srdce mají, i když si ho nikde koupit nemohou, mají se rádi a hledají  jiná srdce k tomu, aby spolu mohla žít.
A co s tím vším má společného  Vánoce a vánoční stromeček?
V té předaleké dálce, kde žijí lidé, kteří se navzájem mají  jen rádi a neubližují si, rostou také stromy a květiny a keře a žijí různá zvířata a létají ptáci a v řekách a vodách plavou ryby.
Tam někde na mýtince v lese vyrůstá také stromeček. Napíná svůj kmen a větve s jehličím vzhůru ke slunci a k nebi a z dálky vidí lidská obydlí, ve kterých se čas od času rozzáří jeho bratři a sestřičky, slavnostně vyzdobené k lidskému svátku. K svátku jejich srdcí….“

A jako pravidelně končím citátem pana Jiřího Suchého:
„Nad Betlémem býval vždycky  nápis: Sláva na výsosti Bohu a pokoj lidem dobré vůle. Já všem lidem dobré vůle  přeju, aby lidé , kteří dobrou vůli nemají, jim dali pokoj.“

Šťastné a veselé……. 

 

Diskuse

Jméno
Kontrola
+ 4 = 10
Text komentáře (Není povoleno použití HTML tagů ani žádný druh reklamy)

Výpis komentářů

Datum a čas: 04.12.2017 06:25
Napsal: Obec Lipovec
Kategorie: Ostatní

Obsah postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Hlášení rozhlasu
Hlášení ze dne 27.03

1. Prodejna potravin STEMD sděluje, že bude mít v pátek 29.3.2024 zavřeno. 2. Sokol Lipovec zve všechny své příznivce na úvodní domácí mistrovské zápasy v tomto kalendářním roce. V neděli 31.břez...

Přečíst celé hlášení >

Oddíl postranní lišty

Kalendář akcí
<< prosinec 2019 >>
PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Oddíl postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Patička stránky