Konec školního roku.

Nevím přesně po kolika letech, ale v pátek jsem se zúčastnil ukončení školního roku 2017/2018 v tělocvičně naší školy. Původně jsem tam vůbec nechtěl jít, nic jsem si nepřipravoval, ale…. (Jarka mně ráno přesvědčovala – její poslední školní rok po jednadvaceti letech ředitelování a že by tam měl být zástupce zřizovatele a tak…jak to jenom ženy dovedou). A tak jsem šel.

No stalo se něco, s čím jsem vůbec nepočítal… Při proslovu ředitelky jsem v duchu vzpomínal – historii – co chci za chvilku  říct, poděkovat ředitelce a tak …

A najednou jsem místo tělocvičny byl ve starých dílnách, viděl jsem hromady koksu, hromady popela, školní dvůr (hřišťátko, kde jsme už i jako dospělí hrávali nohejbal) – prostě byl jsem v roce 1986. A tak běžely vzpomínky – základy, brigády občanů (za OF, za komunisty, za lidovce), nedostatek cihel, věnce….druhá přístavba, bez povolení, skoro bez peněz – cesty do Prahy (ministerstvo financí, poslanecká sněmovna). No a mé cesty do Prahy s ředitelkou školy (novou, skoro neznámou) od roku 1997. Život tropí hlouposti (už přes dvacet let žijeme spolu). Film pokračuje nadstavba, dluhy, havárie, kontrolní dny…ale i rekonstrukce školky…No, a když mně ředitelka předala slovo mluvil jsem chaoticky a nějak mi i selhával hlas… Vím, že celé řadě lidí to vůbec nic neřekne. Celá řada lidí se bude ptát proč ?? A vlastně neví proč…

A tak Lipovci přeji, aby nový ředitel žil školou (ale i životem obce). Mgr. Jaroslava Školařová si myslím odvedla poctivý kus práce a to jak pro školu, tak pro obec. Dvacet jedna let ředitelování je dlouhá doba – já vím, celé řadě lidí to vadilo – a ono to nebylo jednoduché ani pro mě. Jen například schvalování peněz v obecním rozpočtu pro potřeby školství, schvalování platu a odměn ředitelky (v radě obce – co by zřizovatel). No a navíc i Vápeníček (kde se ředitelka hodně angažovala) – jeho financování a různé pronájmy pro jeho akce a to nejen obecních prostor (třeba kostel).

Děkuji, paní ředitelko….